Práce se dospívajícími klienty a jejich rodinami

Rodiny s dospívajícími dětmi procházejí náročnou životní fází pro všechny zúčastněné. Jedná se o přechodové období mezi dětstvím a dospělostí, plné vývojových transformací, které s sebou přinášejí změny na biologické úrovni dospívajícího, projevující se citlivým emočním prožíváním, nejistotami, rozkolísaností, kritičností. Dospívající hledá sebe sama a své místo ve světě, testuje hranice, kam až může zajít. V důsledku toho se mění vztah k rodičům a komunikace uvnitř rodiny. Dítě se často uzavírá a vytváří si vlastní svět, je citlivé na své soukromí. Pozornost zaměřuje více na přátelské a partnerské vztahy než na dění v rodině. Rodiče mohou zažívat nejistotu, strach, zlost, vytvářejí tlak a požadavky ve snaze získat kontrolu nad dítětem. Hledají odpovědi na otázky, co a proč se děje, pochybují o svých rodičovských kompetencích. Mezi rodiči také může docházet k hádkám a konfliktům.
Popisuji zde jen krátký nástin životní etapy, kterou rodiny s dospívajícími dětmi procházejí. Pokaždé v jiné podobě a s jinou intenzitou.
Dospívající a jejich rodiče přivádí do terapie dvě základní příčiny. Obtíže v mezilidském kontaktu a potíže se sebevnímáním a seberegulací v souvislosti s vývojovými potřebami a prostředím, ve kterém se pohybují. Tyto příčiny mají mnoho různých podob a symptomů.

Příklad 1: Klientka, 14 let
Rodiče rozvedení, žijící s novými partnery. Bydlí v domě s otcem, jeho novou ženou a vlastní sestrou a dalšími třemi dětmi nevlastní matky. Opakovaně má silné křeč do rukou. Byla hospitalizovaná na neurologii, kde nebyla nalezena jejich příčina. V průběhu terapie se objevuje možná příčina těchto psychosomatických projevů. Byl jí potlačený vztek jako odpověď na zátěž ze spletité rodinné situace, narušování soukromí, bezpečí a intimity klientky.
V rámci terapie se klientka učí porozumět svým emocím, respektovat své potřeby v souladu se změnami v rodině a vymezit své hranice. Velký úkol pro dospívajícího člověka. Do terapie byli zapojeni i rodiče v rámci poradenských setkání. Symptom postupně odezněl.

Vstupní setkání absolvují dospívající společně s rodiči. Mapujeme očekávání od terapie, která mohou být u zúčastněných odlišná, sledujeme anamnestická fakta, vývoj potíží a kontextuální pole. Hledáme vhodnou formu spolupráce a uzavíráme dohodu s respektem ke všem stranám. První tři setkání bývají „na zkoušku“, slouží k vzájemnému poznání, vyzkoušení způsobu mé práce, posouzení situace a vytvoření terapeutického plánu.

Příklad 2: Otec a patnáctiletý syn
Syn doma opakovaně lže, je uzavřený, neosobní v kontaktu s rodinou, zanedbává školní a domácí povinnosti, volný čas tráví na PC a internetu. Otec se snaží synovi dlouze vysvětlovat hodnotu vzdělání, lži trestá zákazem PC, který syn bez potíží přijímá, má pocity viny a selhání. Vše se ale po čase opakuje. Dochází k narušení důvěry a blízkosti. Se synem proběhlo 5 terapeutických setkání. Následně jsem s otcem vedla poradenskou edukativní konzultaci týkající se vývojové fáze dospívání s pozastavením se u vlastního příběhu otce, který osvětlil otcovi nároky na syna.
S otcem a synem proběhla společná konzultace, kde byl vytvořen systém v povinnostech a užívání PC zarámovaný oboustrannou dohodou. Role rodiče byla mířena více na podporu než na represi. Otec se bude více zajímat jak se synovi daří či nedaří domluvu naplňovat, reflektovat úspěchy, motivovat oceněním a v případě nutnosti domluvu připomenout nebo výchovně zakročit. Cílem je učit syna pomocí postupných kroků zacházet s povinnostmi a zodpovědností úměrně k větší svobodě a volnosti. Důležitým momentem je sdílení s otcem, znovunavázání důvěry v jejich vztahu. Celý proces změny probíhá za mého doprovodu v následujících společných setkáních.

Formy spolupráce mohou být různé. Od individuální terapie s dospívajícím, poradenská setkání s rodiči, „párová terapie“ s rodičem a dítětem a dítětem až po rodinnou terapii. Bezpečí a důvěra jsou nutné podmínky pro utváření funkčního terapeutického prostředí a vztahu. V rámci terapeutického procesu využívám zejména dialogu, doplněného o zážitky v podobě projektivních technik, sandtraywork, externalizace, arteterapie, apod.

Nedílnou součástí je spolupráce s dalšími odborníky a zařízeními, pokud vstupují do sociálního prostředí klienta (klinický psycholog-diagnostik, psychiatr, OSPOD, škola, dětský lékař,..).

Délka spolupráce se může pohybovat od několika poradensky vedených schůzek až k dlouhodobému setkávání (doprovázení obdobím dospívání) v řádu několika let. K uzavírání spolupráce dochází po vzájemné domluvě, reflexi a zhodnocení práce.

Příklad: klientka 16 let, 18 měsíců v terapii z důvodu úzkostí a sociální fobie. Reflexe terapie: více chápu sama sebe, už vím, co se mi děje a nepřipadám si divná a nemožná. Také vím, jaké jsou moje aktuální možnosti a limity. Jsem ráda, že můžu jet tramvají do školy, chodit ven s kamarády a s některými mluvit i o tom, co mi bylo a nestydět se za to. Zlepšil se mi vztah s mámou, více mě chápe a neříká, že jsem líná. Pomalu vysazuji léky od psychiatra a cítím se fajn.

Cíl terapie vidím v dosažení takové míry integrity osobnosti dospívajícího v jeho rodinného systému tak, aby se mohl dál zdravě rozvíjet.